Témata

Pražské zastupitelstvo schválilo nový Metropolitní plán, který má od 1. září 2026 nahradit dosavadní územní plán z roku 1999. Jde o jednu z nejdůležitějších změn v pražském plánování za poslední desetiletí. Dokument určuje, kde a za jakých podmínek se bude v hlavním městě stavět, jak se mají rozvíjet brownfieldy, jaká pravidla budou platit pro výšku budov a jak má město chránit charakter jednotlivých lokalit.

Pražská debata o bydlení se často soustředí na nové byty. Kolik se jich povolí, kolik postaví a za kolik se prodají. To je důležité, ale ne úplné. Velká část bytové krize se odehrává i v bytech, které už dávno stojí. Problém není jen v tom, že Praha potřebuje nové byty. Problém je také v tom, že stávající bytový fond se používá málo pružně, lidé se mezi byty stěhují méně, než by odpovídalo jejich životní situaci, a město nemá dostatek nástrojů, jak tuto mobilitu bezpečně a

Krize bydlení v Praze není jen problém trhu, stavebních úřadů nebo územního plánu. Je to také problém politické debaty. Město i stát už několik let vědí, že dostupnost bydlení patří mezi nejvážnější veřejné problémy. Přesto se diskuse často vrací ke stejným zkratkám. Jedni tvrdí, že stačí více stavět. Druzí, že problém vyřeší hlavně regulace. Další hledají viníka v developerech, politicích, úřednících, městských částech, aktivistech nebo státu.

Krize bydlení v Praze se často popisuje jako problém pomalého povolování, drahých pozemků, vysokých úrokových sazeb nebo nedostatku bytů. Méně viditelná, ale velmi podstatná část problému se skrývá v regulacích a technických normách. Ty určují, jak se smí stavět, jak velké mají být byty, kolik musí mít dům parkovacích míst, jaké musí splnit světelné, hygienické, požární, akustické nebo bezbariérové požadavky a jak se nová stavba vztahuje ke svému okolí.

Ještě před deseti lety většina českých domácností vnímala nájemní bydlení jako dočasnou fázi. Dnes se v Praze stále častěji stává dlouhodobou realitou i pro střední třídu. Kombinace drahých bytů, vysokých úrokových sazeb a omezené nabídky vlastnického bydlení postupně mění strukturu celého trhu. Praha přitom patří mezi nejméně dostupné evropské metropole. Deloitte Property Index označil Českou republiku za jednu z nejméně dostupných zemí Evropy z pohledu pořízení vlastního by

Debata o bydlení v Praze se v posledních letech netýká pouze otázky cen nemovitostí, jedná se o širší téma fungování společnosti. Rostoucí nedostupnost bydlení totiž nezačíná ovlivňovat jen realitní trh nebo developerský sektor. Dotýká se fungování rodin, mobility pracovní síly, demografie i vztahu mezi generacemi. Pro část mladších domácností se vlastní bydlení stává cílem, který se výrazně vzdaluje oproti zkušenosti jejich rodičů.

Praha neroste jen jako město na mapě. Roste jako pracovní centrum, univerzitní město, magnet pro zahraniční pracovníky, metropole služeb a zároveň místo, kde se stále více lidí snaží najít dlouhodobě udržitelné bydlení. Právě v tom spočívá jádro problému. Populační růst sám o sobě není krizí. Krizí se stává ve chvíli, kdy na něj město, stát a trh reagují pomaleji než samotná demografická realita. K 30. září 2025 žilo v Praze podle Českého statistického úřadu (ČSÚ) 1 400

Lorem ipsum dolor sit amet, consectetur adipiscing elit. Nam non enim sit amet eros pharetra viverra feugiat in diam. Proin non blandit ligula. Etiam ac pretium enim. Duis et libero congue, fermentum lectus a, mollis nibh. Duis vitae ante sagittis, tempor magna vel, sodales purus. Aenean et felis ex. Ut ac lacus et turpis tincidunt dapibus. Duis non convallis ligula, eu ullamcorper lectus. Aliquam sollicitudin, sem et imperdiet luctus, enim massa vehicula dolor, et gravida ar

Nedostupnost bydlení se v Praze postupně stává jedním z nejvýraznějších ekonomických i společenských problémů