Témata

Pražané si zvolili nové zastupitelstvo a politici začínají vyjednávat o podobě příštího vedení magistrátu. Ať už se ale na koalici dohodne kdokoliv, čeká ho problém, který se nepodařilo vyřešit žádnému z předchozích vedení hlavního města: nedostupné bydlení. O něm se před volbami hodně mluvilo, slibovala se výstavba městských bytů, oživení brownfieldů i regulace Airbnb. Jenže žádné z těchto opatření samo o sobě neodstraní hlavní příčinu drahého bydlení. V Praze se zkrátka sta

Od 1. září platí v Praze nový Metropolitní plán, který po pětadvaceti letech nahrazuje územní plán z roku 1999. Pro dostupnost bydlení jde o jednu z nejzásadnějších změn posledních let – plán vytváří prostor pro až 350 tisíc nových bytů a mění pravidla, podle kterých se v Praze plánuje a povoluje.

Naše nová analýza porovnala počty bytů nabízených na platformě Airbnb s velikostí pražského bytového deficitu. V červnu 2026 bylo v Praze evidováno 7 878 aktivních celých bytů nebo domů nabízených přes Airbnb, což odpovídá přibližně 1,1 procenta bytového fondu. Kumulovaný deficit bytové výstavby od roku 2006 přesahuje 91 tisíc bytů, je tedy asi 11,5krát větší než celkový počet bytů vázaných v Airbnb. I úplný zákaz krátkodobých pronájmů by odstranil jen 8,6 procenta současného

Nedostupnost vlastnického bydlení už není problémem několika nejdražších měst. Pokud srovnáme roky 2019 a 2025, vidíme, že počet průměrných mezd potřebných ke koupi jednoho metru čtverečního bytu vzrostl ve všech krajích. Bydlení se tedy vůči příjmům zhoršuje celostátně, byť se intenzita problému mezi regiony výrazně liší. Podotýkám, že se jedná o hrubé mzdy a věřím, že všichni utrácíte svoji čistou mzdu, takže výsledné číslo by bylo vyšší.

Hlavní město dlouhodobě nedoplňuje bytový fond tempem, které by odpovídalo jeho růstu, změnám ve struktuře domácností a poptávce po bydlení – podle některých odhadů v Praze dlouhodobě chybí až sto tisíc bytů. Srovnání s Helsinkami a Varšavou ukazuje, že města, která chtějí udržet bydlení dostupné pro širší část obyvatel, nemohou spoléhat na dílčí zásahy. Potřebují stabilní výstavbu, předvídatelné povolování a schopnost plánovat s několikaletým předstihem.

Dostupnost bydlení v Praze patří k nejviditelnějším socioekonomickým problémům posledních let. Ve veřejné debatě se obvykle mluví o cenách bytů, úrokových sazbách, hypotékách nebo pomalém tempu nové výstavby. Pro běžného člověka je však nejlépe srozumitelná jednodušší otázka: kolik vlastních příjmů je potřeba na pořízení bytu? Právě tento pohled umožňuje převést jinak obtížně představitelné ceny nemovitostí do měřítka, které se bezprostředně vztahuje ke každodenní ekonomické

Praha dlouhodobě patří mezi nejméně dostupná města v Evropě pro pořízení vlastního bydlení. Podle Deloitte Property Indexu 2025 je na koupi bytu v hlavním městě potřeba přibližně 180 průměrných hrubých měsíčních mezd. Problém se ale netýká jen těch, kteří si chtějí koupit byt. Drahé bydlení zdražuje i nájmy, nutí mladé lidi déle zůstávat u rodičů, komplikuje zakládání rodin a vytlačuje z Prahy část lidí, kteří by tu chtěli studovat, pracovat nebo zůstat žít.

Praha patří mezi města s nejméně dostupným bydlením v Evropě. Důvodů je celá řada, od rostoucí poptávky přes omezenou nabídku až po komplikované povolovací procesy. Právě na poslední z těchto problémů míří připravovaná novela stavebního zákona. Přestože sama o sobě dostupné bydlení nezajistí, může představovat jeden z kroků, které pomohou situaci postupně zlepšit.

Ceny bytů v Praze patří dlouhodobě k nejvyšším ve střední Evropě a dostupnost bydlení se stává jedním z největších problémů života ve městě. Ve veřejné debatě často zaznívá jednoduché vysvětlení, realita je ale podstatně složitější. Za vysokými cenami stojí kombinace dlouhodobého nedostatku bytů, pomalého povolování, komplikovaného plánování i rostoucí investiční poptávky. Právě souběh těchto faktorů vysvětluje, proč je dnes vlastní bydlení pro stále větší část Pražanů obtížn