Volby skončily. Pražský problém s bydlením ale zůstává

Komentář Jakuba Kuneše k pražským volbám a bydlení

Pražané si zvolili nové zastupitelstvo a politici začínají vyjednávat o podobě příštího vedení magistrátu. Ať už se ale na koalici dohodne kdokoliv, čeká ho problém, který se nepodařilo vyřešit žádnému z předchozích vedení hlavního města: nedostupné bydlení. O něm se před volbami hodně mluvilo, slibovala se výstavba městských bytů, oživení brownfieldů i regulace Airbnb. Jenže žádné z těchto opatření samo o sobě neodstraní hlavní příčinu drahého bydlení. V Praze se zkrátka staví příliš málo.

Staví se příliš málo

Čísla mluví poměrně jasně. V loňském roce bylo v Praze dokončeno pouze 5 303 bytů, meziročně o více než 18 % méně. A zatímco se politici předhánějí v nápadech, jak bydlení zpřístupnit, podle našich výpočtů se za posledních dvacet let nahromadil rozdíl mezi zahájenou a dokončenou výstavbou přesahující 90 tisíc bytů. Nejde o konečný počet chybějících bytů, ale číslo dobře připomíná, jak důležité je sledovat skutečně dokončenou výstavbu, nikoliv jen projekty a nápady na papíře.

Drahé bydlení přitom netrápí jen ty, kdo si chtějí pořídit vlastní byt. Promítá se i do nájmů, a komplikuje tak život lidem, kteří v Praze pracují. Pokud si učitel, zdravotní sestra nebo mladá rodina nemohou dovolit bydlet ve městě, kde mají práci, přestává jít pouze o otázku realitního trhu. Nedostupnost bydlení omezuje mobilitu pracovní síly, komplikuje fungování veřejných služeb a ve výsledku brzdí ekonomický rozvoj města.

Airbnb ani dotace problém nevyřeší

Viníci se často hledají tam, kde se nabízí politicky nejjednodušší řešení. Typickým příkladem je Airbnb. Ano, část bytů využívaných pro krátkodobé pronájmy by se mohla vrátit k dlouhodobému bydlení. Jenže i kdyby se podařilo uvolnit několik tisíc bytů, jednalo by se o jednorázové rozšíření nabídky. Bez nové výstavby se problém brzy vrátí. Podobně je potřeba přistupovat k různým dotacím nebo zvýhodněným úvěrům. Mohou pomoci konkrétním domácnostem, ale pokud se současně nezvýší nabídka bytů, část podpory se jednoduše promítne do vyšších cen.

Na co může nové vedení navázat

Výsledek voleb je v tomto ohledu zajímavý. Vítězný STAN vede Petr Hlaváček, který má s územním rozvojem Prahy dlouholeté zkušenosti. Právě jeho působení na magistrátu je spojeno s jedním z nejvýznamnějších úspěchů pražské územní politiky posledních let – schválením nového Metropolitního plánu. Dotáhnout po čtrnácti letech příprav takto zásadní dokument do konce rozhodně nebyla samozřejmost a jde o výsledek, který si zaslouží uznání. Hlaváček navíc dobře zná překážky, na které pražská výstavba dlouhodobě naráží. Nyní bude podstatné, zda se podaří tento úspěch přetavit také v rychlejší výstavbu a větší počet dokončených bytů. Schválený Metropolitní plán je totiž důležitým předpokladem rozvoje Prahy, nikoliv jeho konečným výsledkem.

O tom, zda se podaří na tento úspěch navázat, rozhodne do značné míry také složení nové magistrátní koalice. Ve hře je spolupráce STAN se Spolu, ale také varianta s Prahou sobě a Piráty. A přestože se všechny tyto strany shodují na potřebě dostupnějšího bydlení, jejich představy o cestě k němu se v některých ohledech liší. Zatímco Spolu klade důraz na soukromou výstavbu a odstraňování překážek pro developery, Piráti více sázejí na aktivní roli města, městské nájemní bydlení a regulaci krátkodobých pronájmů. Rozdíl je především v tom, zda se magistrát zaměří hlavně na vytváření prostoru pro novou výstavbu, nebo bude věnovat větší část svého úsilí přerozdělování a regulaci stávajícího bytového fondu. Samotné městské projekty však nedokážou zajistit takový přírůstek bytů, jaký Praha dlouhodobě potřebuje. A žádná regulace už existujících bytů nenahradí ty, které se teprve musí postavit.

Méně překážek, více bytů

Od nového vedení magistrátu samozřejmě nelze očekávat, že během čtyř let vyřeší problém, který se hromadil desítky let. Doufám však, že se vydá cestou, která umožní v Praze stavět podstatně více bytů. Cestou odstraňování zbytečných překážek, volnější ruce pro soukromé investory a vytváření prostoru pro novou výstavbu. Nikoliv cestou dalších regulací, administrativních omezení a byrokracie, která už dnes výstavbu výrazně komplikuje. Praha totiž potřebuje především, aby politická reprezentace přestala házet klacky pod nohy výstavbě. Schválně, jestli se za čtyři roky, až budeme vybírat další vedení Prahy, pořád budeme bavit o tom, že bytů je málo, bydlení je nedostupné a stavět se nedaří. Nebo jestli se tentokrát konečně něco změní.